Proč se ženy neženou do IT?

Celé tohle téma by se dalo shrnout do “zase něco, co není pro holky”. Kontroverzní? Čtěte dál. 

Naše organizace se už mnoho let zabývá slaďováním profesního a rodinného života a jako tací se v každém z našich projektů potkáváme s rodiči. Častěji s matkami. Ještě častěji s těmi, co po dlouhé pauze tvořené mateřskou a rodičovskou dovolenou a nezřídka i obdobím, kdy byli ve statusu pečující osoby nebo vedené v evidenci úřadu práce. Téma návratů po pauzách u nás zastřešuje Alžběta Eli Axmann, dlouholetá seniorní HR manažerka, která díky praxi na projektech v oblastech tak různorodých jako retail, stavebnictví, finance a IT a vlastní zkušenosti se slaďováním prosazuje cestu žen po pauzách nikoli do jakékoli práce, ale do perspektivních pracovních oborů, mimo jiné právě do IT. Pořádáme kulaté stoly, kde diskutujeme se zaměstnavateli, institucemi a rodiči. Školíme, konzultujeme, pomáháme. Nabízíme i podporu psychologa a mnoho dalšího. 

A u toho všeho posloucháme o těchhle pěti důvodech, proč na první zmínku o IT většina žen po rodičovské pauze jen vyděšeně vytřeští oči nebo rovnou takový nápad odmítne.

1) NE ZROVNA ROVNÉ ŠANCE ANEB NEVIDITELNÁ PRÁCE ŽEN, KTEROU NELZE NEVIDĚT

Pojem neviditelná práce žen popisuje takové činnosti, které – v tomto případě ženy – vykonávají bez nároku na odměnu a bez povšimnutí. Určitě vás napadla péče o domácnost a děti – nádobí, podlaha, umýt okna, děti nakrmit, obléknout, vypravit do školky. Ale ono je toho mnohem víc. Nezapomenout objednat děti k zubaři a zavolat instalatéra, vyřídit pochůzku na poštu a sledovat na kolik se zvedl poplatek za popelnici, naplánovat víkendový výlet pro celou rodinu, zabalit dětem na školu v přírodě, vybalit po dovolené, sledovat komu propadá občanka, kdy jsou zápisy do školy, co je potřeba nakoupit na dětskou oslavu, kdy je čas na větší boty, odvézt kočku na veterinu a takhle bych mohla pokračovat hodiny a hodiny. Neviditelný management chodu domácnosti. I ti tatínci, kteří berou děti sami na výlety a koupají každý večer, přebírají děti v padnoucích botách, zdravé, najezené, se zabalenou svačinkou v batohu a koupají ve vaně, na které stojí dětský sprchový gel a šampon. Těm několika, kteří si tohle všechno připravili sami, všechna čest, ale z naší zkušenosti jsou tací naprostá rarita.  

V této situaci, kdy žena čelí naprosto neproporční míře zatížení, je pochopitelné, že přibrat si vzdělávání v novém oboru, je možnost, kterou zvolí málokterá. Pokud ale během rodičovské dokáže žena zvládnout vzdělávání na nový obor, co ji čeká? Ve výběrovém řízení bude stát proti mužům, kteří na stejnou pozici aspirují po mnohem rozsáhlejší přípravě. A nebo taky ne. Ale muži nemají děti, co budou nemocné, že ano. Jsem ráda, že čím dál častěji potkávám zaměstnavatele, kteří chápou, že ženy vstupující do IT, potřebují v začátku větší míru podpory a hlavně otevřenou komunikaci uvnitř firmy o tom, proč se to firmě vrátí. V Praze už jich začíná být nemálo. V regionech se ale s otázkami na děti, nemoci, hlídání, plánovaná těhotenství a další diskriminační témata setkáváme bohužel stále velmi často. A firmy, které nejhlasitěji křičí, že se jich to netýká… Škoda mluvit. Kdyby to nebylo do nebe volající, tak by to snad bylo i vtipné, aneb hláška z jednoho z našich rozhovorů se zaměstnavateli v regionu: “Nás se slaďování práce a rodiny netýká, my zaměstnáváme jen muže, víte?” 

JAK Z TOHO VEN?

ŽENY: 

Začněte zřetelně mluvit o tom, co všechno děláte, zapojte partnery a až dojde na nástup do tréninku nebo do práce, svolejte rodinnou radu – manžela, děti, klidně i další členy, kteří s vámi sdílejí obydlí a ptejte se: 

MÁME TU NOVOU SITUACI – DOTEĎ JSME TU MĚLI JEDNU PRÁCI, JEDNU DOMÁCNOST A NAVRCH LOGISTIKU ŠKOL A ŠKOLEK. TEĎ MÁME DVĚ PRÁCE, JEDNU DOMÁCNOST A NAVRCH LOGISTIKU ŠKOL A ŠKOLEK. 

• KTERÉ ČINNOSTI MŮŽEME PŘEROZDĚLIT? 

• KDO ODVÁDÍ A KDO VYZVEDÁVÁ V TÉHLE NOVÉ SITUACI? 

• JAK ŘEŠÍME NEMOCI NEBO SLUŽEBNÍ CESTY? 

• CO KDO NAVRHUJETE, JAKOU POMOC NABÍZÍTE? 

PÁNOVÉ: 

Nabídněte pomoc. Přihodit další povinnosti na partnerku není cesta. Nabídněte převzetí činností, které vás baví nebo vám nevadí nebo víte, že je zvládnete snadno.

FIRMY: 

Uvědomte si, že taková situace tu je a že mnoho žen se s nástupem k vám snaží vpravit osm hodin denně do programu, kde nedávno nebylo ano deset minut na sebe samu. Mluvte o tom, pomozte jim se zvědoměním, že tohle není cesta, ukažte interní buddies, kteří/které už tím stejným prošli a mohou poradit, pomoci, sdílet, podpořit. Z dlouhodobého hlediska se vám to vrátí na výkonech i loajalitě.

2) ŽENY SE KE STUDIU IT NEHLÁSÍ, I KDYŽ MAJÍ STEJNÉ PŘÍLEŽITOSTI? NEMAJÍ.

Ano a ne. Je pravdou, že ženám nikdo nebrání se přihlásit na vysokou školu v IT oboru. Jenže k vysoké škole je dlouhá cesta. A na jejím začátku stojí rodina. Pokud v rodině není někdo, kdo by měl technické nebo dokonce IT vzdělání případně v oboru nepracuje, pak je obecná představa o IT následující:

• je to pro kluky
• pro kluky, kteří jsou bedny na matiku
• a nosí brýle
• a jsou divní (dosaďte si libovolně představu flanelové košile nebo trička s komiksovou postavičkou)
• stejně tady poblíž není žádná škola, kde by to ajtý šlo studovat
• prosím tě, bůh ví, co bys tam vůbec musela dělat

Nejčastějšími cestami k výběru školy jsou tyhle úvahy:

• • jaké školy jsou blízko/tak daleko, abychom si mohli dovolit dojíždění
  • s čím máme mezi rodinnými příslušníky a přáteli dobrou zkušenost
  • co naše rodina považuje za perspektivní

Tedy, pokud v rodině pozitivní zkušenost s IT chybí, je velmi pravděpodobné, že dítě – bez ohledu na pohlaví – budou směřovat k oborům, o kterých mají představu rodiče i prarodiče. 

Těch několik holčiček, které: 

• • si postaví hlavu a prosadí internát ve vzdálenějším městě
  • nebo mají štěstí, že jsou z velkého města
  • rodině, která s takovým oborem nemá zkušenosti, dokážou říct, že ony tohle chtějí
  • a pak si na tom trvají další roky bez podpory…

Bude jich asi tolik, jako otců ze svého rozhodnutí samostatně pečujících o domácnost a děti. 

JAK Z TOHO VEN?

ŽENY: 

Klidně začněte kurzem, juniorní pozicí a na vysokou se třeba odhodláte později, nebo to půjde bez ní. Mnoho pánů kolem vás zkusilo školu, nedokončili ji, udělali si pár kurzů a vyrazili do praxe. A svět se nezbořil. Proč by to u vás mělo být jiné. Pochybnosti nejsou na místě.

PÁNOVÉ: 

Pokud držíte životopis budoucího kolegy nebo kolegyně – nekoukejte na jméno, hledejte příběh. Pro ženu překonat pochybnosti, ne zrovna přívětivé okolnosti a fůru shazování nebylo snadné. Prošla předkolem, které pánové v té stejné hromádce životopisů nemuseli podstoupit. Je motivovanější, víc maká a víc si bude vážit svojí šance. Nebude mít takovou tendenci k fluktuaci a bude mít pochopení pro ostatní. Od vás se čeká jen férovost a polknout pokaždé, když byste měli tendenci dát na předsudky.

FIRMY: 

Inkluzivita, diverzita a rovné šance pro všechny jako základní a neoddiskutovatelné nastavení firemní kultury a nekompromisní dodržování, kontrola ve všech procesech – genderově vyvážené komise u povyšování, mentoři pro znevýhodněné stejně jako pro talenty a opravdu jasná deklarace uvedeného na všech materiálech, které vaši firmu opouští – vyrovnané počty žen na fotkách, rezignace na generické maskulinum v textech a další a další. 

A pokud máte ve firmě úspěšnou ženu, tak s ní natočte rozhovor. Kdyby nechtěla, ptejte se, jakou podporu jí můžete nabídnout, aby do toho šla. Protože dokud nebudou k dispozici vzory – role models – tak nebude diverzita ani rovnost a vy budete dál marně hledat a hledat. Referral programy jsou skvělé, ale pokud je jejich výsledkem unifikace, je to levnější cesta k náboru jen krátkodobě – nerušte je, zvyšte odměnu za doporučení, která přivedou ženy, seniory a další minoritní skupiny.

3) UČITELÉ – POMŮŽOU? 

Stručně: Ne. Delší verze zní: Když budete mít opravdu velké štěstí, tak  někteří možná ano. Ale nemusí to ani tak stačit. Podle průzkumů na základní školy nastupuje 75% dětí s tím, že chtějí být programátor. Pomineme, že většina neví, co to obnáší a často se domnívají, že programátor rovná se ajťák, rovná se někdo, kdo pracuje s počítačem za hodně peněz. Na konci základní školy dvě třetiny z nich programátorem být nechtějí. Dejte to do kontextu s průzkumem České školní inspekce, který ukazuje, že většina učitelů během hodiny vykazuje (v mluvě nebo chování) silné genderové stereotypy – “tohle není pro holky”, “tohle ty (ne)budeš potřebovat”, dokonce učitelé dívkám zlepšují známky z ČJ a chlapcům zlepšují známky z matemetiky.

Růžová není pro kluky, ajtý není pro holky a od “hlavně aby bylo zdravé a šťastné” nad čerstvě narozeným miminekm k “no, ale co by tomu řekli sousedi” a “ no a mojí matce to oznámí kdo” se po pár letech dostáváme příliš často a příliš snadno.

JAK Z TOHO VEN?

MATKY I OTCOVÉ: 

Zajímejte se, ptejte se, zpochybňujte status quo. To, že se to tak dělalo dosud, neznamená, že to je to nejlepší. Opravdu dlouho se prádlo máchalo v nejbližším potoce. To neznamená, že to bylo to nejlepší, prostě nebylo na výběr. Dneska je na výběr úplně ve všem. Státní školy, státní školy s konkrétními programy, soukromé školy, komunitní školy, alternativní školy, domácí vzdělávání, online vzdělávání, zahraniční vzdělávání. Ani jedna z těchto možností neznamená rezignaci na práci rodičů a nemusí ani znamenat obří náklady. Pokud si myslíte něco jiného, pak vám chybí informace a přebývají předsudky. Hledejte. A nespokojte se s “nejde” a “takhle se to prostě musí”. 

FIRMY: 

DĚLEJTE OSVĚTU. KLIDNĚ OD ŠKOLKY.

Máte CSR programy a helping hands dny? Vyražte na základní školy a mluvte s dětmi o tom, co děláte a že IT není jen programátor a nic dalšího. Den otevřených dveří, fotky, videa, články, turnaje, hackathon. Je toho tolik, co můžete nabídnout dokonce už školákům. Náklady minimální, návratnost dlouhodobá. A skvělý pocit se vám vrátí hned. Protože kandidátů budete potřebovat víc a víc. A někde začít musíme. Oni dorostou. Pro IT dorostou dokonce velmi rychle.

4) FIRMY, ZEJMÉNA BEZ ZAHRANIČNÍCH VLASTNÍKŮ A SILNÝCH KORPORÁTNÍCH PRAVIDEL, TEDY ANO I ČESKÉ STARTUPY – ZPOZORNĚTE

Tohle bude víc pro firmy než pro rodiče. Už to tady trochu zaznělo. Stejné vzdělání u muže stačí. U ženy není dost dobré. To není domněnka, ale výsledek testu, kdy u slepých CV hodnotí firmy jinak než u těch, kde jsou viditelné jména a tedy i pohlaví. A to není dobrá zpráva. Předsudek, že “holky do IT nepatří” a další “a kdo asi bude hlídat děti, až budou nemocné”. Nebo dokonce “ta už má věk na děti, ta určitě dlouho nevydrží” jsou luxus, který si na trhu, kde je víc neobsazených míst než kandidátů, opravdu nelze dovolit. A od firem, které se honosí rovným přístupem mezi hodnotami na webu, to je teprve smutná písnička. 

Aktuálně je průměrný věk prvorodiček v ČR – tipněte si, zamyslete se, najděte si číslo, zapamatujte si ho – je to dvacet devět a půl roku. Není to těch 24 nebo 27, od kterých ženy podezíráte “že už mají věk”. Taky klesá počet narozených dětí, počet vícematek, roste počet bezdětných žijících v párech nebo single, tahle čísla jsou navíc radikálně vyšší mezi lidmi s vyšším vzděláním. Tedy šance, že dáma, která sedí před vámi, bude mít do roka dítě, není o nic větší, než že kolega dostane lepší nabídku od konkurence. Vezměte do ruky rozum a fakta. Předsudky vám k lepšímu náboru nepomohou. 

JAK Z TOHO VEN?

ŽENY: 

Nedejte se. Obrňte se trpělivostí a nenechte se odradit neúspěchem. Když bude potřeba, jsme tu pro vás.

FIRMY: 

Zaznělo tu již mnohé, nabízím ještě další fakta k úvaze. Představte si situaci, držíte v ruce dva životopisy, jeden patří ženě, druhý muži. Při stejné délce praxe je žena po rodičovské pauze o několik let starší. Vyzrálejší, trpělivější, klidnější, méně zbrklá, efektivnější, dělá méně chyb. Třeba v chirurgii končí operace vedené ženou častěji rychlejším hojením, mají menší potřebu reoperací, mají i nižší míru komplikací. Proč by tomu mělo být v IT jinak?

5) ŽENSKÁ SE MÁ STARAT O DĚTI

V průzkumu společností Deloitte a Mumdoo vyšlo – u vzorku přes tisíc respondentek – že jen tři procenta matek od dětí do dvou let nechtějí pracovat. Práci má ale jen 45% z nich. Toliko k tomu, že matky pracovat nechtějí. A co jim tedy brání? Nedostatečné kapacity dostupného hlídání a odsuzování společností na základě neprosto mylných východisek. 

Koneckonců pojďme si dva nejčastější omyly rovnou objasnit.

Na konferenci k tématu Rané péče v Poslanecké sněmovně (reportáž najdete na našem blogu) zaznělo skvělé vysvětlení problematiky proč jsou jesle a školky pro menší děti považovány za špatnou volbu a setrvání s matkou za skvělou. Za obojí může Matějček. Nebo spíš vytržení jeho slov z kontextu. 

Do tří let si má dítě vytvořit primární vazbu a pokud ji má, pak je schopno kvalitně navazovat další vztahy a akceptovat další pečující osoby. Mnoho dětí to ale zvládne mnohem dříve a pokud je školka kvalitní, není potřeba se obávat. Ono taky čeho. Množství duševních onemocnění v ČR není o nic jiné než v zemích, kde děti vstupují do institucí mnohonásobně dříve. 

A pak jsou tu jesle. Když Matějček hovořil o jeslích, byly jesle zdravotnickým zařízením. Tedy zajišťovaly jen biologické potřeby dětí. Nakrmit, přebalit, kontrolovat. Matějček tuhle podobu jeslí skutečně kritizoval. Jeho cíl ale nebyl dostat děti domů a matky z pracovního trhu. Jeho cílem byly jesle jako instituce nabízející psychologicko-pedagogický přístup k dětem. Rozvoj dětí podle jejich věku a vývojového stupně. Aktivně, hrou. Tedy to jak dnes vypadají jesle, dětské skupiny i školky by mu nepochybně udělalo velkou radost.

JAK Z TOHO VEN?

ŽENY: 

Nastudujte si tyhle argumenty, mrkněte na náš blog na další články a neváhejte se s námi spojit – pomůžeme, podpoříme, rádi vás potkáme osobně nebo online!

PÁNOVÉ: 

Zkuste se oprostit od mylných zjednodušení. Vaše partnerka nepochybně sbírá informace a snaží se udělat to nejlepší rozhodnutí. Naslouchejte. A ptejte se i dětí. Vašich dětí.

FIRMY: 

Podpora benefitů pro rodiče, ne jen matky, takových benefitů, které přivedou celé rodiny dohromady a k lepší budoucnosti nejen pro děti. Příspěvek na školky i dětské skupiny, rodinné dny, cafeterie s možností čerpat bez sankcí body i na aktivity pro děti, firemní hlídání nebo dětské koutky, navýšení otcovské dovolené, volno na významné dny jako je nástup do školy pro oba rodiče a určitě toho vymyslíte mnohem víc. Tohle je cesta.

A CO ZÁVĚREM?

RADÍME VÁM A TŘEBA VÁS NAPADLO, CO TEDY UDĚLÁME SAMI ZA SEBE, ŽE?

TAK TADY JE SEZNAM TOHO, CO NABÍZÍME MY:

PRO ŽENY:

• ve facebookové skupině Rozvíjíme talenty dětí i rodičů můžete konzultovat, ptát se, nacházet zajímavé tréninky, nástroje, inspirativní články a mnoho dalšího
• na našem blogu nepřehlédněte rubriku “Na kafe s HR” kde najdete články, které vás od prvního dílu provedou cestou hledání práce
• v záložce Kvízy na našem webu najdete rychlá, interaktivní a kdykoli dostupná kvízová školení. Deset minut vašeho času, zhuštěné znalosti z našich live tréninků a do e-mailu vám přijdou materiály, ke kterým se můžete následně kdykoli vrátit. Kromě kvízových školení z oblasti pracovního trhu najdete i kvízy na témata rodičovských kompetencí – Náročné otázky, Období vzdoru, Profesní výzvu pro děti, Digitální rizika i vychytávky pro rodiče a mnoho dalších
• v Ivančicích a Rapoticích (JMK) jsou vám k dispozici Poradny pro rodiny – psycholog zdarma na několik sezení a s velmi přátelskými čekacími lhůtami
• můžete se přihlásit i na náš Kulatý stůl a s naší pomocí nabídnout zpětnou vazbu firmám i institucím
• pravidelný dětský klub nahrazují odpolední umělecké kroužky
• mnoho nových aktivit nabízíme v KCR – Komunitním centru Rapotice
• populární prázdninové Umělecké tábory realizujeme na jaře i v létě, stačí nás sledovat a po zveřejnění nezaváhat obsazené bývají opravdu rychle

PRO OTCE:

• naše kvízy a rubrika “Na kafe s HR” nejsou jen pro ženy – přijměte pozvání i vy
• Poradna pro rodiny je k dispozici ženám, můžům i dětem
• facebooková skupina Rozvíjíme talenty dětí a rodičů taktéž nabízí podporu každému, kdo o ni projeví zájem
• to stejné platí pro hlídání, tábory a účast na Kulatém stole – jste vítáni a nemusíte mít obavu, že byste byli první a jediní

PRO FIRMY:

• “Na kafe s HR” je i pro zaměstnavatele. Klidně nejprve pro vaše personální oddělení. Ale konkrétně Díl 5 na téma Náboru doporučujeme manažerům a vedení firem. 
• kromě článků také školíme a to jak otevřené kurzy, tak libovolné téma z oblasti HR sestavíme na míru vaší společnosti – ať už řešíte jak komunikovat s matkami, jak nastavit benefity tak, aby vás to nezruinovalo, jak zlepšit nábor nebo jiné téma, jsme k dispozici a nabízíme jak vlastní zkušenosti, tak trendy a příklady dobré praxe z vašeho regionu
• jste taktéž zváni na naše Kulaté stoly
• pokud máte pracovní nabídku vhodnou pro matky, dejte vědět, rádi ji zveřejníme
• nabízíme i organizaci firemních akcí ať s programem pro děti, nebo když potřebujete jen špičkovou moderátorku
• a pokud vás napadne jiný prostor pro spolupráci, dejte vědět

Psáno pro: https://budoucnostjedigitalni.gov.cz/aktuality/proc-se-zeny-nezenou-do-it/.